Co znamená fasciálně-viscerální terapie?

Co mají společného vnitřní orgány, fascie a naše pohybové potíže? Poznejte jemnou metodu, která se na tělo dívá jako na propojený celek.

Naše tělo je mnohem propojenější, než si často uvědomujeme. Svaly, klouby, vnitřní orgány i okolní tkáně spolu neustále spolupracují. Když se někde objeví napětí nebo omezení, nemusí se jeho souvislosti nacházet pouze v místě, kde ho právě vnímáme.

Právě na tyto vztahy se zaměřuje fasciálně-viscerální terapie – jemná manuální metoda, která rozšiřuje pohled na lidské tělo za hranice svalů, kostí a kloubů.

Co znamenají slova fascie a viscerální?

Fascie jsou vazivové tkáně, které v těle obklopují, podpírají a propojují jednotlivé struktury. Najdeme je kolem svalů, orgánů i dalších tkání. Vytvářejí jejich obaly a podílejí se na jejich vzájemném propojení.

Viscerální pochází z latinského označení pro vnitřní orgány. V tomto případě se jedná především o orgány uložené v břišní a hrudní dutině a v pánvi.

Na co se terapie zaměřuje?

Při fasciálně-viscerální terapii věnujeme pozornost vnitřním orgánům, jejich vazivovým obalům a vztahům s okolními tkáněmi. Pomocí jemných manuálních technik pracujeme s napětím a pohyblivostí těchto struktur.

Nejde o silovou masáž ani o mechanické posouvání orgánů. Důležitý je citlivý dotek, vnímání tkání a jejich vzájemných souvislostí.

Proč se na tělo dívat v širších souvislostech?

Někdy se dlouhodobě věnujeme místu, kde nás něco bolí nebo omezuje, ale zapomínáme, že tělo funguje jako celek. Proto může být zajímavé podívat se také na oblasti, které s daným místem souvisejí, i když se na první pohled zdají vzdálené.

Fasciálně-viscerální terapie nabízí právě tento širší pohled a možnost věnovat pozornost i strukturám, které při běžné péči o pohybový aparát často zůstávají stranou.